Nový občanský zákoník, který je v platnosti od 1. 1. 2014 přinesl mnoho novinek do spousty oblastí a problematika úvěrů nebyla výjimkou. Asi nejcitelnější změna se týká názvů a nově se objevuje zápůjčka (dříve půjčka) a výpůjčka. Objasnění těchto pojmů naleznete na následujících řádcích.
Zápůjčka, podle starého občanského zákoníku nazývaná půjčka, je určitý druh závazku. Vzniká na základě uzavření smlouvy o zapůjčení (dříve půjčení) zastupitelné věci. Mezi nové pojmy nepatří pouze zápůjčka, ale také aktéři tohoto vztahu zapůjčitel a vydlužitel. Zapůjčitel přenechá vydlužiteli ve smlouvě stanovené množství určitých věcí (v rámci tohoto webu budeme brát v potaz peníze, které jsou v rámci smlouvy nejčastějším statkem). Vydlužitel se zavazuje dle smlouvy po uplynutí doby vrátit zapůjčenou výši (jistina) a stanovené úroky (příslušenství). Zápůjčka je právně upravena v § 2390-2394 občanského zákoníku platného od 1.1.2014.
Výpůjčka je také určitý druh závazku a vzniká na základě uzavření smlouvy o výpůjčce nezuživatelné věci. Ve smlouvě se pojednává o dohodě, kdy vypůjčitel má po určitou dobu v bezplatném využívání konkrétní věc. Majitelem konkrétní věci je půjčitel. Hlavní rozdíl mezi výpůjčkou a zápůjčkou je ve ceně. Výpůjčka je poskytnuta bezplatně. Vrácení konkrétní věci je nutno provést po uplynutí sjednané doby nebo v okamžiku, kdy vypůjčitel již danou věc nepotřebuje. Ovšem pokud není konkrétní věc užívána v souladu se smlouvou, pak může půjčitel požadovat vrácení dříve. Výpůjčka je právně upravena v § 2193-2200 občanského zákoníku.
