Češi krizi způsobenou koronavirem zvládají více než dobře. Různé průzkumy ukazují, že více než 60 procent Čechů krizi nepocítilo ani na příjmech, ani na výdajích. Existují však více ohrožené skupiny, které z krize nevychází vůbec dobře. Jedná se zejména o ženy všeobecně.
Třetina Čechů se rozhodla šetřit. Chtějí se vyhnout finanční nouzi
Například banka ING letos v červenci zveřejnila výsledky průzkumu, kde se skupiny lidí reprezentujících českou společnost tázali, jak zvládají koronavirovou krizi. Zhruba 60 procent dotázaných uvedlo, že se jich krize dosud nijak zvlášť nedotkla. Jejich příjmy zůstaly na stejné výše a krize se nedotkla ani jejich výdajů.
Třetina lidí naopak uvedla, že v důsledku koronaviru přišly o část příjmů. Zaměstnancům byly sníženy ze strany zaměstnavatelů, živnostníci zase hovoří o úbytku zákazníků a nižších tržbách. Pouze 7 procent dotázaných uvedlo, že se kvůli koronaviru zadlužili, aby zvládli utáhnout nenadálé výdaje spojené s touto krizí.
Češi se rozhodli omezit výdaje a více šetřit na těžké časy
Nečekaná krize odhalila, jak na tom Češi jsou s úsporami. Ukázalo se, že to není zdaleka tak katastrofální, jak média často uvádí. Více než třetina Čechů má naspořeno dost vlastních prostředků zhruba na 3 měsíce žití bez příjmů. Necelých 20 procent Čechů by sice šetřit chtělo, ale nemají z čeho, tvrdí.
Přes 40 procent Čechů pak krize přivedla k tomu, aby omezili zejména zbytné výdaje a začali více šetřit na podobné krizové situace. Omezení se dle jejich slov bude týkat zejména útraty za zábavu, koníčky, restaurace a oblečení. Češi se chtějí více rozmýšlet, za co utratí vydělané peníze a mnohem lépe plánovat nákupy.
S vidinou rychle končící karantény mnozí Češi utratili více než předtím
Zajímavá jsou také čísla týkající se toho, jak Češi během nouzového stavu a krize celkově utráceli. Polovina dotázaných uvedla, že během této doby neutratila více než v době před krizí. 30 procent dokonce utratilo méně než obvykle a desetina z nich se podařilo ušetřit nemalé částky tím, že neutráceli za zábavu a nejezdili na žádné výlety, natož na dovolenou do zahraničí.
18 % dotázaných utratilo více, přičemž tvrdí, že hodně peněz utratili za dezinfekce a zásoby potravin. Tato část také potvrdila, že musely sáhnout do rezerv a třetina z nich dokonce vyčerpala veškeré úspory. Jen pětina z nich si díky dostatečně vysokému příjmu mohla dovolit utrácet více, aniž by to nějak pocítili na běžném rozpočtu.
Koronavirus zvýšil už tak vysokou mzdovou nerovnost mezi muži a ženami
Dalším negativním důsledkem koronavirové krize je zvýšení tzv. gender gap. Tento výraz označuje platovou nerovnost mezi pohlavími a v Česku je třetí nejvyšší po druhém Německu a prvním Estonsku v rámci celé EU.
České ženy průměrně vydělávají o 20,1 procenta méně než jejich mužští protějšci pracující na stejných či obdobných pozicích (Německo 20,9 procenta a Estonsko 22,7 procenta). Odborníci tvrdí, že se platové rozdíly mezi pohlavími budou ještě více prohlubovat. Velký podíl na to negativním vývoji má právě koronavirus, a to ze tří hlavních důvodů.
3 důvody, proč koronavirus může za to, že ženy berou méně než muži
Prvním důvodem je fakt, že koronavirus postihl tři obory, ve kterých pracují zejména ženy. Jedná se o gastronomii, hotelnictví a občanské služby. Zde hodně žen ztratilo zaměstnání nebo jim byly sníženy příjmy.
Rozdíl mezi platy zvyšuje rovněž rostoucí míra digitalizace a automatizace. Jedná se o slibné obory budoucnosti, kde rostou platy velmi rychle. Poptávka je však především po odbornících s technickým vzděláním a zkušenostmi, což je odjakživa doména mužů. Ženy jsou zde zastoupeny minimálně.
Za třetí tu máme obory s podprůměrnými platy, ve kterých jsou opět nejvíce zastoupené ženy. Jedná se o především o zdravotnictví a pečovatelské služby, dále pak prodejny s potravinami a jiným zbožím. V těchto oborech v důsledku pandemie koronaviru poptávka po lidech sice vzrostla, platy zde jsou však už tradičně nízké až podprůměrné.
Ženy se bojí bojovat za lepší plat, volí jistotu
Výše uvedené tři důvody za krátkou dobu vymazaly veškeré kroky, které do té doby byly za účelem snížení mzdové nerovnosti učiněny. Původní výhled, že v roce 2050 bude v Česku mzdová nerovnost o 50 procent nižší než dnes, se bohužel jeví nereálně.
Ani ženy v tomto směru neprojevují žádnou vlastní iniciativu. Není divu. V současné době jsou mnohé z nich rády, že mají jisté zaměstnání, a otázku zvýšení platu raději nechávají na lepší časy.
V tomto směru by se měla daleko více angažovat česká vláda, která by měla zejména u důležitých pozic vykonávaných ženami stanovit daleko lepší platové ohodnocení. Pomoci mohou také podniky, které mezi muži a ženami nerozlišuji, a odměňují je dle pozice, nikoliv dle pohlaví.
